LYSÁ HORA 01 - 1323 m. n. m. aneb jdeme do toho po hlavě!!!

22. července 2016 v 22:59 | Zuzana Macháčová |  Vrcholy

Tak!
Včera jsem dokázala, že já prostě nejsem někdo, kdo by šel na věc hezky postupně a podle předem zvoleného pořádku, ale hned do všeho hrr skočím po hlavě. Často si nabiju držku, ale na tom nesejde. Předevčírem jsem zde zveřejnila svých dvanácte cílů Beskydských (viz. menu - dočasně) a jako poslední z nich jsem si zvolila Královnu - nejvyšší horu - Lysou!
A napoprvé jsem lezla zrovna tam!
A taky jsem od ní dostala pěkně za uši!
Vydaly jsme se tam s kamarádkou - a obě jsme si povšimly zajímavého úkazu!
Když jste na začátku, nebo v polovině kopce - lítají nepěkná slova a věty typu:
"Čí to byl nápad?",
"Já se na to můžu ...!",
"To je v ...!",
"Nevrátíme se?"
a "NA LYSOU UŽ NIKDY!" - zato když už jste se vyškrábali až nahoru a nadělali jste dvě stě padesát selfíček, z nichž použitelné je jen jedno (protože bez fotek, jako kdybyste nikde nebyli, že jo!) a teď už si sedíte na terásce a pijete vychlazený pivko, či kofolu a sledujete to úžasné panoráma, které se vám nabízí, musí nutně padnout otázka:
"Kdy jdem zas?".


Hupsly jsme na to v Malenovicích, kam jsme z Frýdlantu dojely autobusem (Malenovice, parkoviště) a žlutá značka nás provedla zalesněnými stinnými krpály, kolem mystery kešky (a odtud pochází mé nadšení pro geocaching!) hezkých pět kiláků, až nás napojila na klasické červené značení Bezručova splazu. Zbývaly tři kilometry do cíle a nás zaplavil optimismus. Rozdělila bych to na trasu jedna a trasu dvě. Trasa jedna měla suprovou lesní cestu z ušlapané hlíny, občas protkanou žílami kořenů, které sloužily coby schody, trasa dvě se změnila v naprostý horor, kdy jste neustále zakopávali na kamenech, anebo se vám po nich svezla noha. Ale musí se nechat ta "zpevněná" cesta posledního kilometru - ta byla zajímavou změnou oproti minulým "výstupům"!
Abych vše uvedla na pravou míru - na Lysou horu jsem si to včera vyšlápla už počtvrté, ale ještě nikdy jsem nebyla tak "nevychozená". Ačkoliv, míra mé kondice by se dle mého názoru dala přirovnat předešlému výšlapu s kamarádem - a proto absolutně nechápu, jak jsme mohli vylézt na Smrk, pak kolem Šance a ještě nahoru na Lysou - a skoro bez problémů! Ovšem stálo to za to! Dorazili jsme na vrchol skoro v podvečer a v dolinách mezi horami se líně válela mlha. Obrázek jako střihnutý z Pána Prstenů! Nádherný výhled! Chvilka odpočinku (s mou tradiční zelnou polévkou) a pak přišel sprint temnotou po Bezručově splazu, protože jsme potřebovali stihnout jeden z posledních vlaků...
Krásné vzpomínky! Jestli já nesepíšu nějaké paměti! :)
Ale zpět k věci: Po kiláku a půl se náš optimismus opět vytratil. Kopec byl nekonečný, nevedl skoro vůbec lesem, takže do nás pralo slunce a my byly propocené až na zadek, a zkrátka nás odmítal dovést na vrchol.
Byl pro nás neuvěřitelný úspěch, když jsme se opravdu dostaly nahoru. Byl to fakt sukcess!
Odlovily jsme ještě dvě další keše - nebo je spíš odlovila kamarádka, já si založila účet na stránce geocaching.com téhož večera po návratu domů. Nahoře jsem si dala zasloužené tři deci kofoly a zelňačku, na kterou jsem se těšila už ve chvíli, kdy jsem nastoupila do vlaku, směr Frýdlant nad Ostravicí. A věřte mi, že není nad oběd po namáhavém výšlapu s úžasným výhledem na horské masivy! To pak to jídlo chutná mnohem lépe!

A pak jsme šly po červené dolů až na nádraží v Ostravici. Délka trasy se lišila pouze o půlkilometr, ale i ten půlkilák navíc je důležitý, no ne?
Cesta hore nám zabrala zhruba tři a půl hodinky včetně přestávek a odklonu pro kešky, cesta dólu byla asi o dvě hodinky kratší (vzaly jsme to trochu hopem).
Celkově jsme ušly trasu 17,5 km (kilák jsem tam přidala, protože kdo ví, jak moc jsme se nachodily, když jsme hledaly ty kešky!) a já si ji pak prodloužila o čtyři kiláčky navíc, když jsem se rozhodla jít domů pěšky.
- Dneska cítím všechno! Vnější stehna, vnitřní stehna i zadek! A nemůžu normálně sejít ze schodů!

Ale jsem na sebe hrdá!
A budu muset na Lysou vyrazit znovu - s mým novým účtem na geocaching se přeci musím podepsat na kešky, které jsme tam našly, dokud je nezapomenu. Akorát nevím, jak se poperu s offline mapami pro c:geo, protože jsem se dneska chtěla vydat na kešprochajdu a ono prd.
A další sukcess je, že moje první (neoficiální) keš byla mystery keška!

Sumasumárum:

Překonán VRCHOL - LYSÁ HORA 1332 m. n. m.
Překonány KILOMETRY - 20kmT
Taková to byla krása!


...a taková:


CHŮZI ZDAR! :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama